Siamská kočka

Název

Siamská kočka (Siamese cat), podle území kde plemeno vzniklo (Siam je dřívější název pro Thajsko).


Původ a historie

Podle některých pramenů vzniklo toto plemeno v 17. století v Siamu, podle jiných je jeho stáří více jak 600 let. Každopádně se předpokládá, že jeho přímým předchůdcem byla Bengálská kočka. Siamské kočky byly velmi ceněné a chovaly se pouze na panovnických dvorech. První zmínka o Siamské kočce v Evropě je z roku 1884, kdy ji přivezl do Londýna anglický konzul v Bangkoku. Tehdy se ovšem vzhledově značně lišily od dnešního standardu. Byly zavalitější, měly deformovaný ocas a často šilhaly. Standard byl ustaven v roce 1902 v Anglii. Postupně se začala chovat i v jiných částech světa, ale v důsledku jejího křížení s místními plemeny se začala ztrácet čistota rasy. To se nyní řada chovatelů, zastřešených v Asociaci ochrany divokých koček Thajska, snaží napravit. V současnosti existuje asi dvacet barevných variant.


Povaha a charakter

Siamská kočka je velmi inteligentní, energická a temperamentní kočka. Často se o ní říká, že má psí povahu. Naučí se snadno chodit na vodítku a dokonce i aportovat. Na kočku je také nezvykle silně vázána na svého pána a proto by neměla zůstávat často sama. Je poměrně hlučná a dokáže dobře komunikovat s člověkem. Je zvídavá, u všeho musí být a někdy dokáže být značně tvrdohlavá. Hodí se výborně jako společnice i pro začínajícího chovatele. Rychle dosahuje dospělosti a mívá početný vrh.


Popis a vzhled siamské kočky

Je to středně velká kočka s hmotností od 2,5 do 5,5 kg. Siamská kočka má klínovitou, středně velkou hlavu s dlouhým a rovným nosem, delšíma velkýma ušima a zešikmenýma očima mandlového tvaru, které jsou vždy modré a dodávají jí orientálního vzhledu. Siamská kočka je tím kvalitnější, čím tmavší odstín modré barvy její oči mají. Má extrémně štíhlé protáhlé tělo, které je však dobře osvalené a přitom pružné a elegantní. Ramena a bedra jsou stejně široká, záda silná, zadní nohy delší než přední. Tlapky má Siamská kočka malé a oválné, ocas tenký, na konci zašpičatělý. Srst je krátká, hustá, lesklá, bez podsady a dobře přiléhající. Po narození je srst světlá, postupně tmavne. Siamské kočky mají tzv. akromelaninové zbarvení, tedy různou barvu základní srsti na koncových částech těla (uši, nos, končetiny, ocas). Typickým a ideálním zbarvením je bílá.


Základní péče o siamskou kočku

Siamská kočka je krátkosrsté plemeno, takže o její srst není třeba nijak zvlášť pečovat, pouze jednou týdně kartáčovat. V potravě by měla dostávat zvýšený podíl bílkovin, kvůli její štíhlé postavě. Samota jí stresuje, proto by neměla být často sama.