Savanová koka

Původ a historie plemene

Savanová kočka je jedno z nejnovějších plemen. TICA ji uznala v roce 1996. Jedná se o křížence servala stepního a kočky domácí. K šlechtění byly jako první použity bengálské kočky, poté i jiná plemena - například egyptská mau, ocicat, serengeti nebo orientální kočka. Zkřížení servala s kočkou domácí nebylo snadné. Poprvé se to podařilo americké šlechtitelce Judy Frankové z Pensylvánie roku 1980. Zpočátku, v prvních generacích, jsou samci neplodní a tak je křížení o to složitější. Nyní je již základna větší a je možné křížit savany mezi sebou i se servaly. FIFé zatím toto plemeno neuznala. V České republice se tímto plemenem zabývá jen pár chovatelů.


Charakter savanové kočky

Savanová kočka je přátelská, hravá a zvídavá. Je to plemeno velice inteligentní. Rády se mazlí a jsou poměrně hovorné. Jsou dobrými lezci a rády škrábou a lezou. Na stravu nejsou vybíravé. Byť by se zdálo, že je to kočka náročná na pohyb, není tomu tak. Může být bez problému chována v bytě. Rády se i projdou venku, pokud tomu však nejsou navyklé, vyžadovat to nebudou.


Popis savanové kočky

Savanová kočka dosahuje váhy okolo 10 kg. Hlava má trojúhelníkovitý tvar. Oči jsou poměrně velké a mají milý a přátelský výraz. Velké uši jsou u základny široké se zakulacenou špičkou. Krk je dlouhý a svalnatý. Tělo je štíhlé a pružné. Nohy jsou dlouhé a kočka působí velmi elegantně. Ocas je dlouhý a zužuje se do kulaté špičky. Srst savanové kočky je krátká, může být tygrovaná i skrvnitá. Zbarvení má savanová kočka černě tečkované, stříbrně tečkované, černé nebo kouřové.


Péče o savanovou kočku

Srst je krátká a nepotřebuje speciální péči, absolutně postačí hlazení a občas vykartáčovat. Je dobré mít doma dostatek škrabadel, šplhadel a prolézaček. Strava nemusí být nijak náročná, stačí běžné granule.